Husa česká

Husa česká

Česká husa je původní plemeno husy, které vzniklo na území Čech a Moravy domestikací divoké husy velké. Po staletí trvajícím období poměrně uzavřeného chovu v klimatických podmínkách střední Evropy, ve spojení s plemenářskou prací českých chovatelů vzniklo plemeno, které se podstatně liší jak vzhledem, tak užitkovými vlastnostmi, od plemen hus chovaných v okolních zemích.

V porovnání s jinými plemeny hus je česká husa poměrně malá, vyniká však výrazně otužilostí, skromností a nenáročností na podmínky ustájení a výživy. Na rozdíl od běžně chovaných masových kříženců, kteří se chovají ve velkochovech, si česká husa zachovala schopnost sama vysedět a odvodit housata, čímž ušetří svým chovatelům nemálo starostí.

Peří českých hus má vysokou kvalitu, což je dáno zejména velice příznivým poměrem prachového peří k ostatnímu, ale také jeho vysokou pružností a plnivostí. V těchto parametrech nemohou českým husám konkurovat žádná jiná plemena hus.

Česká husa je plemenem vhodným především do extenzivních podmínek drobných chovů, kde lze využít její schopnosti pastvy. Celkovou produkcí masa sice nemůže z důvodu menší velikostí konkurovat větším plemenům a ve velkochovech chovaným masovým hybridům, jednoznačně je však předčí v jatečné výtěžnosti a hlavně v kvalitě masa, které je podstatně jemnější a tím i chutnější.

Z důvodu nižší náročnosti na krmivo je u drobných chovatelů českých hus dosahováno zpravidla i celkově vyšší rentability chovu, než v chovech těžších masových plemen a hybridů.

Česká husa byla kdysi na českém venkově značně rozšířená. Zejména v oblasti jižních a západních Čech byl chov českých hus u menších zemědělců výrazným zdrojem jejich finančních příjmů. Ještě v polovině 19. století se ročně exportovalo více než 50 000 vykrmených hus do Bavorska, více než 1000 tun peří do Německa, Francie, Švýcarska nebo Holandska, 100 tun vajec do Německa, Belgie a dokonce i Anglie.

Charakteristika plemena